V současné době obývá povrch naší planety jen jediná lidská populace – Homo sapiens. Tato úspěšná populace rozšiřovala svůj sídelní prostor nejprve v tropických pásmech jižní Asie a Austrálie a poté, před 50 000–30 000 lety, pronikala v několika vlnách také do chladných a suchých pásem tehdejší Evropy a severní Asie. Své kultury, nejprve aurignacien a pak gravettien, si anatomicky moderní populace nepřinesly ani z tropické Afriky, ani z klimaticky mírného Středomoří. Jejich kultura je projevem dokonalé adaptace na chladné podmínky nového prostředí, do něhož tito příchozí pronikli. A není vyloučeno, že se na jejím vzniku podíleli také vymírající domorodí neandertálci.
Neandertálci (Homo neanderthalensis) představují vývojově úspěšnou, i když dnes vyhynulou vývojovou formu člověka. Důvod jejich vyhynutí není úplně jasný, příčin bylo určitě více, např. nižší schopnost konkurovat anatomicky moderním lidem a hlavně to, že se nedokázali dostatečně kulturně a ekonomicky adaptovat na změněné přírodní podmínky v průběhu poslední fáze doby ledové.
Při srovnání s kostrou anatomicky moderního člověka se ukazuje, že neandertálci měli menší svalnatou robustní postavu (muži v průměru 160–165 cm, ženy 150–155 cm), s kratšími dolními končetinami a předloktím. Lebka byla delší, měla nižší klenbu s výrazně vystupujícím obličejem a charakteristickými nadočnicovými oblouky. Kostra anatomicky moderního člověka je vyšší a gracilnější (muži okolo 180 cm a ženy 160 cm). Lebka je krátká a vysoká, čelní kost bez nadočnicového oblouku. Objem mozku se už podstatněji nezvětšil.
