7 Skládka mamutích kostí

Mamut zastával mezi lovenými zvířaty nejvýznamnější místo, jako jediné zvíře, které bylo schopné dodat množství užitečných surovin jednorázově.

 

Kosti ulovených mamutů se postupně hromadily stranou sídlišť na oddělených skládkách (→ exponát 7.1). Někdy leží v přilehlých zamokřených úžlabinách a v Dolních Věstonicích II dokonce pod hladinou tehdy existujícího jezírka. Náležejí desítkám jedinců, na lokalitě dokonce celé stovce.

Zvažovala se samozřejmě i možnost, že tyto skládky byly přirozeným hřbitovem, kam zvířata chodila umírat a kde by lovci hledali jejich kosti a kly teprve později. I když tato zajímavá diskuse není definitivně uzavřena, jasné je tolik, že život na sídlišti a formování skládky probíhaly současně. Je proto pravděpodobnější, že mamutí kosti skutečně představují obrovité relikty lovecké kořisti, které se už z prostorových a hygienických důvodů akumulovaly poněkud stranou od hlavních osídlených ploch. Ukládání částí zvířecích těl pod vodu mohlo mít mimo to účel konzervační, zvláště v zimě, kdy voda promrzla.


Umístění kostí v bočních roklinách vyplývá rovněž z optimální lovecké strategie, která logicky využívala členitý terén pálavských úbočí. Z velkých stád mamutů sledujících říční nivu bylo nutno oddělit vybraného jedince, spíše mladšího mamuta, a zahnat jej do některé strže proti bahnitému a rozbředlému svahu. Velké zvíře zabrzdil kluzký podmáčený podklad, zatímco člověku poskytly zvedající se boky rokliny výhodu převýšení k zacílení a úderu, převážně do místa, kde je zvíře nejzranitelnější – do břicha nebo do očnice. Jistě nebylo nutné kopat „jámy na mamuty“ a v krajině s promrzlou půdou to ani nebylo fyzicky možné.

Exponáty

7.1 Skládka mamutích kostí

Výsek skládky mamutích kostí, který je konzervován in situ a přímo zakomponován do expozice archeoparku.